Dějepis je vyučován ve všech ročnících 2. stupně v odborné učebně. Spadá do oblasti Člověk a společnost (společně s občanskou výchovou). Navazuje na základy, které žáci získali ve vlastivědě ve 4. a 5. ročníku. Vyučuje se ve dvouhodinové týdenní dotaci.
Výuka seznamuje žáky s nejdůležitějšími obdobími vývoje společnosti a je řazena chronologicky od pravěku po 20. století. Dějepis seznamuje žáky s významnými historickými osobnostmi a událostmi, které ovlivnily život předcházejících generací a mají význam i pro orientaci v současném společenském životě. Důraz je kladen především na hlubší poznání dějin vlastního národa (a našeho regionu) v kontextu s evropským vývojem, dějin kultury (vědy, techniky, způsobem života, náboženství, umění) a přínosu jednotlivých států, oblastí a civilizací pro rozvoj vzdělanosti.
V dějepisu jsou rozvíjeny všechny klíčové kompetence, zejména kompetence občanská, která učí žáky přijmout základní principy zákonů a společenských norem a vede je k poznání našich kulturních tradic a historického dědictví.
K organizačním formám výuky patří práce s učebnicí, historickými mapami, historickými dokumenty, odbornou literaturou a internetem s využíváním poznatků, které žáci získali v dalších vyučovacích předmětech, z četby historické beletrie, návštěv historických expozic, výstav, muzeí, kulturních památek apod. Výuka je doplněna historickými exkurzemi a praktickými cvičeními ve škole i v terénu.
Naši žáci dosahují tradičně velmi dobrých výsledků v dějepisných olympiádách.
V poslední době bylo vrcholem dějepisného studia setkání s jedním z „Wintonových dětí“. Dokládá to článek jedné z účastnic.
8. června 2015 se v našem školním divadle konala beseda pro 8. a 9. ročníky s paní Zuzanou Marešovou, pamětnicí druhé světové války. Paní Marešová je jedno z tzv. Wintonových dětí. Měla velké štěstí, protože byla v předposledním vlaku odvážejícím děti převážně židovského původu do Velké Británie. Následující vlak byl vrácen zpátky, jelikož začala válka. Pan Nicholas Winton takto zachránil 669 dětí. Sama si nedokážu představit sebe v podobné situaci. Myšlenka, že by se něco podobného mohlo opakovat, je děsivá. Dovolím si citovat paní Marešovou a doslova s ní souhlasím: „Kdyby začal další takovýto masakr, nikdo by to nepřežil díky moderní technice a sobectví lidí“. Paní Marešová se dodnes schází s dalšími sedmi českými „Wintonovými dětmi“, s kterými se snaží udržet humanitární poselství pana Wintona mezi lidmi. Jsem moc ráda, že navštívila i nás a patří jí za to naše díky!
Vendula Hrdličková, 8. B
