Soustředění v Žihli 2013
Stejně jako minulý rok, tak i letos se Pegas vydal na soustředění ve výcvikovém středisku v Žihli. To letošní bylo o něco delší, trvalo od středy 16. do neděle 20. října 2013. Počasí nám přálo a my si užili slunečný podzim plný nádherných barev. Díky slunnému počasí byli děti každý den venku, chodili na procházky, sbírali houby, nebo zlepšovali svou fyzičku na hřišti (nebo testovali svůj žaludek na kolotoči ).
Každý den jsme měli několik zkoušek, během kterých jsme trénovali lidové písničky, ty cizojazyčné, ale i úplně nové, které předvedeme snad už na vánočním koncertu.
Členové Pegasu si po letošním soustředění zahráli na reportéry a sepsali své zážitky na papír. Tady máte všechny „reportáže“, co nám děti donesli. Jejich obrázky můžete vidět v naše „rajčatové“ galerii na tomto odkazu.
*****
Soustředění se sborem Pegas
1. den
Ve středu 16. října v 15. hodin jsme se vypravili na naše 3. soustředění. Nastoupili jsme do autobusu, který na nás čekal na parkovišti u bazénu. V 15.05 jsme vyjeli a jeli jsme asi hodinu a půl. Když jsme vystoupili, ukázali nám pokoje, ve kterých jsme měli strávit celé soustředění. Když jsme se konečně shodli, kdo s kým bude, tak jsme se nastěhovali a vybalili si kufry. Poté jsme šli na večeři. Po večeři jsme konečně zahájili naše soustředění naší první večerní zkouškou, na které jsme zpívali pouze lidové písně, které každý znal. Po zkoušce jsme šli na kopeček (jediné místo, kde byl signál), nebo se mýt a pak spát.
2. den – čtvrtek 17.
Budíček byl v 7.30 (vůbec se mi nechtělo vstávat). V 8.00 už na nás čekala snídaně s čajem. Po snídani jsme měli zkoušku, na které jsme se nejprve rozezpívali a pak už jsme normálně zpívali. Zkouška trvala 2 hodiny s přestávkou. Po zkoušce jsme měli chvíli na to si odpočinout a ve 12.00 hurá na oběd.
Po obědě jsme měli hodinová odpolední klid a poté jsme se vydali na procházku, na které někteří sbírali houby. Po procházce přišla na řadu další dvouhodinová zkouška a po zkoušce večeře, na kterou jsme všichni netrpělivě čekali. Po večeři byla další zkouška, tentokrát jen hodinová A poté jsme šli na kopeček, nebo se mýt. Večerka pro malý byla v 9.00 a pro nás velký v 10.00 (málokdo ji dodržel)
3. den – pátek 18.
Tento den už se nám vůbec nechtělo vstávat, ale nakonec jsme se všichni z té postele vyhrabali. Následovala snídaně, která nás měla posílit na celý den. Po vydatné snídani nastal čas dvouhodinové zkoušky, kterou jsme opět zahájili rozezpíváním a pak jsme se naučili nové písničky a dostali jsme na ně nové desky. Po zkoušce byl oběd, který nám dodal energii na další procházku, kterou jsme šli po poledním klidu. Po delší procházce lesem jsme měli další dvouhodinovou zkoušku s přestávkou na svačinu, a pak jsme měli už jen večeři a po ní jsme měli stejný režim jako předešlé dva dny.
Akce Kulový blesk
O poledním klidu jsme se z velké budovy přestěhovali do chatek, jelikož v budově netekla teplá voda.
4. den – sobota 19.
První noc v chatkách jsme přežili celkem dobře, až na to naše ponocování a ranní odpor k vstávání. Konečně jsme se dokopaly na snídani, když jsme s holkama s pokoje usínaly, ale ta snídaně nás nakopla natolik, že jsme byly schopny absolvovat naší obvyklou ranní zkoušku, na které jsme se naučili další písničky. Po namáhavé práci jsme dostali oběd, po obědě jsme si šli lehnout a někteří šli na hřiště. Po poledním klidu jsme šli na houby. Když jsme se vrátili, měli jsme plné pytlíky a igelitky hub. Po odpočinkové procházce jsme měli další zkoušku, které jsme se účastnili už s namoženými hlasivkami, tedy až na velký holky, které přijely na víkend, jelikož je nechtěli uvolnit ze školy. Poté jsme šli na večeři a pak opět na zkoušku, kde jsme si řekli nové zasedací pořádek a zpívali jsme písničky jaké jsme chtěli. Po takové odpočinkové zkoušce jsme přešli na náš obvyklý večerní režim.
5. den – poslední den, neděle 20. 10. 2013
Kdy jsme vstali, tak jsme se rychle nasnídali, abychom toho stihli co nejvíce. Naše zkouška proběhla tak, jako ty předešlé. Poté jsme šli na oběd, a po obědě jsme si šli sbalit věci. Když už měli všichni sbaleno, odvezli jsme si kufry do aší zkušebny a potom jsme šli na krátkou procházku. Když jsme se vrátili, tak na nás čekal autobus; vzali jsme si kufry a naložili jsme je do kufru autobusu. Vyjeli jsme v 15:06. Cesta v autobuse byla klidná, jelikož skoro všichni vstali. Na Barrandov jsme přijeli v 16.32. Vystoupili jsme opět na parkovišti u bazénu.
Můj osobní dojem? Jsem moc ráda, že jsem jela. Myslím, že jsme si to tam všichni moc užili a těším se na další zážitky s Vámi
*****
Rozárka –
Soustředění se mi moc líbilo, byla to zatím nejlepší akce, co chodím do sboru. Nejvíc se mi líbilo, že jsme bydleli ve srubech. A s holkama, s kterýma jsem byla na pokoji. Ale hodně mě pobavily reakce od Katky, když jí pan učitel vyndával klíště. Soustředění bylo lepší než minulý rok. Ale co se mi nelíbilo, že tam nebyl signál. A moc mi nechutnalo v jídelně. Tomuto zájezdu se říká pořádné soustředění, museli jsme se snažit a moc soustředit na zpěv.
Děkuji paní učitelko a pane učiteli za krásné zážitky ze soustředění.
*****
Lucka B. –
Byla jsem s Pegasem na soustředění ve školícím a výcvikovém středisku Žihle. Zkoušky jsme měli po snídani, před obědem, po obědě a po večeři. Zpívali jsme i cizími jazyky. Chodili jsme na hřiště a také na procházky a v neděli jsem našla osm hub.
*****
Soustředění Pegasu v Žihli
Zaujalo mě, že tam bylo hodně hub a že jsem našla dva skokany, jeden tmavě hnědý, druhý světle hnědý. A že jsme bydleli v chatkách, kde v každé chatce byl jeden hlavní (vedoucí). Já jsem byla u Kuby. Moc je to tam hezké.
*****
Anička Vrtalová –
Zhruba 30 dětí se zúčastnilo soustředění s Pegasem. Jeli jsme do střediska Žihle a byli jsme tam od středy do neděle. Zpívali jsme koledy, veselé písně, ale i cizí písničky. Hodně času jsme strávili v lese a na procházkách. Byli jsme rozdělení do srubů po (přibližně) 4 pokojích. Vlastně jsme byli v západních Čechách u města Manětín. Sbírali jsme houby a zpívali jsme např. písně: Vois sur ton chemin, Pospěšme tam, Ejhle světlo, Rozmarýn v kostele, Entrée le boeuf et l´ane gris, Vamos pastores, Koledníci vcházejí, Dnes příchod slavme pána, Komáři se ženili, Náchodský zámeček, I like the flowers, O řebíčku zahradnický…
Moc se mi to líbilo!!!
*****
Kristýna Loužecká –
Soustředění v Žihli patřilo mezi nejlepší, které jsem s Pegasem zažila. Zkoušky 3x denně (a více) byly vyčerpávající, ale přinesly požadovaný výsledek, v který jsme všichni doufali.
Mrzí mě, že jsem jela pouze na víkend, ale i ten byl vynikající. Motivace, dobrá nálada a smích se u nás projevoval často. Skloubit zábavu se skvělými kamarády a tvrdé odříkání (respektive „odzpívání) učení zpěvu je velmi těžké, ale našim prvotřídním sbormistrům (za což jim děkuju) se to povedlo.
Doufám, že v našem počínání budeme pokračovat a už se jenom zdokonalovat.
Těším se na příště!
*****
Luisa Brychcínová –
Dne 16.10. 2013 jsme jeli autobusem do Žihle. Nejdříve jsme bydleli v ubytovně, ale protože netekla teplá voda, přestěhovali jsme se do srubů. V našem pokojíčku jsme byly čtyři a užily jsme si hodně legrace. Třikrát denně jsme měli zkoušku a naučili jsme se hodně písniček. Po poledním klidu jsme chodili do lesa, kde to vonělo po houbách. Některé děti si vezly houby domů. Paní kuchařky nám vařily výborně. Na soustředění se mi líbilo a těším se, až zase pojedeme.
*****
Verunka Hovorková –
Dopoledne a odpoledne byly zkoušky s Pegasem. Po obědě jsme šli do lesa a sbírali jsme houby. Taky byla akce, která se nazývala kulový blesk. Přestěhovali jsme se z velké budovy do tří srubů, protože na velké budově netekla teplá voda.
Moc se mi tam líbilo a těším se na další soustředění.
*****
Lucka Kušnírová –
Můj nejsilnější zážitek byl celé soustředění. Líbilo se mi pozorovat, jak nás to zase o kousek sblížilo a jak jsme se všichni aspoň trochu naučili disciplíně. Sbor by měl pracovat jako kolektiv, a to se nám v zásadě povedlo, hlavně při zaučování nových členů, to bylo potřeba a samozřejmě mi bylo ctí. Soustředění je zkrátka náročná práce, ale také zábavná a stmelující. Musím říct, že mě tato akce zahřála u srdíčka.
*****
Lucka Šírová –
Vstáváme v půl osmé. V osm hodin máme snídani. V devět máme zkoušku do půl jedenácté. Ve dvanáct jasně oběd! V půl druhé nám končí polední klid. Po poledním klidu jdeme do lesa a jsem tam do tří, někdy i do půl čtvrté. Ve čtyři jsme zase zpívali. Po zkoušce máme čas až do večeře, která je v v šest hodin. A v 9 h. už je VEČERKA!
Na soustředění se mi líbilo chodit do lesa, zpívat, hrát si a jíst!
Soustředění je super!
Pegas v Budapešti
Jednoho dne nám pan učitel Semorád na zkoušce oznámil, že jsme dostali nabídku účinkovat jako pěvecký soubor Pegas v hlavním městě Mad’arska – Budapešti v rámci přátelského setkání sborů EU. Velice nás tato nabídka nadchla a začali jsme se pečlivě připravovat na naše první vystoupení v zahraničí. Jen je velká škoda, že pan učitel musel vybrat pouze 20 dětí, které se této akce zúčastní. Dny uběhly jako voda a nastal den odjezdu.
středa 10.listopadu, 9 hodin ráno a my, vybraní št’astlivci, se shromažďujeme před školou a vyčkáváme příjezdu autobusu.
Jako doprovod s námi jede pí.uč. Novotná. Cestou autobusem nacvičujeme píseň Óda na radost v německém jazyce, kterou budeme s ostatními sbory zpívat ve finále celého koncertu, na kterém budeme ve čtvrtek vystupovat.
Kolem poledne zastavujeme v brněnském motorestu, kde si dopřáváme teplý oběd, ze kterého nás ale náhle vyruší příchod zpěváka Macháčka ze skupiny MIG 21, kterého po dobu našeho stravování neustále pozorujeme. Cesta přes Slovensko ubíhá rychle a úderem 18.hodiny přijíždíme do předměstí Budapešti a zanedlouho vjíždíme do ulice Bella Bartok, kde budeme ubytováni v hotelu GRIFF JUNIOR. Hotel spíše připomíná lepší studentskou ubytovnu, což nám samozřejmě nevadí, protože program zájezdu je bohatý a my nemáme v plánu se na pokojích nějak více zdržovat.
Po rychlém vybalení věcí se přesouváme do jídelny na večeři, kde jsme uvítáni vlažnou polévkou, chlorovanou vodou a těstovinami, po nichž následuje dezert, který je opravdu nazván pravým jménem – makovec. Většina z nás si vůbec neví rady, jak tuto specialitu pozřít, jelikož se nám to velké množství máku sype přímo do klína:). Během večeře pozorujeme ostatní sboristy, kteří se také přijeli zúčastnit čtvrtečního koncertu.
Po zajímavé večeři nás čeká volný večer a první setkání s noční Budapeští. My starší se vydáváme do centra maďarského velkoměsta. S kupováním jízdenek si opravdu neděláme starosti a vesele naskakujeme do první tramvaje:). Procházíme se ulicemi, sledujeme noční život, fotografujeme bezdomovce, kteří se krčí pod peřinami všude možně. Když už začínáme být z toho trajdání trochu unaveni, usedáme do útulné hospůdky a ochutnáváme místní pivečko. Cestou zpět do hotelu se ještě kocháme osvětlenými památkami a nahlížíme do výloh obchodů. Kolem půlnoci už každý uleháme, protože další den nás čeká hlavní program – koncert v kulturním sále teologického gymnázia.
Čtvrtek 11. listopadu 2004
Ráno hned po snídani nás autobus dovezl do velkého sálu gymnázia, kde nás nejprve čeká dopolední zkouška. Věnuje se nám několik pořadatelů, se kterými se snažíme domlouvat anglicky. Náš hudební program tvoří 3 písničky, a to: Třeba jo , Vyletěl sokol, Chlapci ze Žďáru. Během zkoušky jsme si samozřejmě pozorně všímali i ostatních sborů, které nás velice zaujaly – je zde soubor z rumunského města Marosvásarhely, dětský sbor z německého Stuttgartu a studenti z místního gymnázia – ti nám za doprovodu orchestru zazpívali pár písniček včetně chytlavé melodie Kutyatar, kterou jsme si pak po celou dobu pobytu vesele pobrukovali.
Po dopolední generální zkoušce máme v hotelu oběd a krátký polední klid.
Hlavní program – odpolední koncert – byl zahájen v 15,30 milým uvítáním všech účinkujících a hostů. Poté již následoval koncert jednotlivých souborů – děti z Rumunska vystoupily ve folklórních krojích, dále následovalo vystoupení našeho souboru Pegas – my zpíváme pro změnu v batikovaných tričkách a po nás vystupuje soubor z Německa, který nás zaujal svou etnickou rozmanitostí. V sále panuje příjemná atmosféra. Těsně před finálem koncertu se jeviště zcela zaplnilo studenty místního gymnázia, kteří si připravili maďarské písničky v doprovodu studentského orchestru. Vyvrcholením celého koncertu je společné zpívání písně Óda na radost – všechny zúčastněné sbory se shromáždily na pódiu a jako jeden ohromný sbor jsme všichni zazpívali v němčině tuto oslavnou píseň. Bylo to velkolepé a zároveň dojemné zakončení této krásné hudební akce.
Následovalo upřímné poděkování a rozloučení místních organizátorů a zároveň pozvání na recepci, která byla připravena v krásně vyzdobené tělocvičně místní školy na druhém konci města. Bohatě prostřené stoly se doslova prohýbaly pod tíhou všelijakých pokrmů – od cukrovinek po rozmanitě upravené masité a zeleninové dobroty. Na recepci jsme ještě každý obdržel upomínkový diplom a dárek – roztomilého plyšáčka. S plnými pupky se večer přesouváme už do našeho hotelu, kde si užíváme volno a hodnotíme odpolední koncert, který se opravdu vydařil.
Pátek 12. listopadu 2004
Dnes máme před sebou bohužel poslední den našeho budapešťského pobytu. Na programu je prohlídka města a návštěva muzea. První zastávka je u pevnosti Citadela, na vrchu Gellért, odkud je nádherný výhled na celou Budapešť. Okružní jízda autobusem nám umožňuje alespoň letmo poznat toto krásné město na Dunaji, plné památek, význačných budov a širokých bulvárů. Návštěva přírodovědného muzea byla rovněž zajímavá – vystavené exponáty připomínaly doby dávno minulé a vše, co je spjato s vývojem Země.
Po obědě bylo volno, které jsme většinou využili pochůzkami po obchodech a nákupem suvenýrů. Prošli jsme si různá tržiště a nahlédli i do kaváren, které jsou pro Budapešť tak typické pro svou atmosféru.
Navečer si v hotelu rychle zapakujeme své věci a odcházíme pěšky na diskotéku, která je pro všechny připravena v další místní škole. Tam nás čekala i večeře v podobě obložených mís – měli jsme na výběr chlebíčky, saláty, sladkosti a samozřejmě nápoje všeho druhu. Postupně přicházeli členové ostatních sborů. Z vedlejší místnosti se začala ozývat hudba, a to už byl začátek volné zábavy. Nadšené děti vesele poskakují, všichni tancujeme, navazujeme kontakty a snažíme se konverzovat. My starší pozorujeme atmosféru už s určitým nadhledem, i když si samozřejmě občas taky jdeme „dupnout“. Čas je ale neúprosný, kolem 21. hodiny vše pomalu končí, neboť na nás venku čeká autobus a cesta domů. Intenzivně se loučíme s ostatními sboristy, vyměňujeme si adresy a e-maily a slibujeme si návštěvu v nějaké brzké budoucnosti.
Usedáme do autobusu, máváme na rozloučenou a vyrážíme směr Praha. V autobuse vzpomínáme na vše, co jsme prožili… Cestujeme přes noc, většina z nás to sladce prospala. Do Prahy jsme dorazili v sobotu 13. listopadu kolem 5. hodiny ranní. Celý zájezd se nám všem moc líbil, máme spoustu krásných zážitků a nových zkušeností a už teď se všichni těšíme na příští rok, kdy bychom se rádi znovu takové akce zúčastnili.
Autorka: Štěpánka Bartůňková
10. 11. 2004
(Fotky z našeho zahraničního koncertu naleznete na tomto odkazu.)