Zamyšlení

Vážení rodiče,

neúprosný koloběh školního roku pomalu vrcholí, pololetí i zimní radovánky jsou za námi a nastupuje bojové finále honby za známkami a příprava na léto.

Nedá mi to, abych právě v tomto období na vás neapelovala v jedné věci, která mě (a určitě i ostatní kolegy) docela zlobí. Nechci mluvit o tom, že mnohé děti pracují méně, než by měly a mohly, ani o tom, jak se chovají.

Naopak, chci mluvit k vám, kteří plánujete jejich zasloužený?! odpočinek po práci. Stále víc mě udivuje, že pro mnohé děti je výuka, řečeno s ironií, něčím, co vyplňuje mezery jejich zážitkových období zimních radovánek, jarních zájezdů k moři do exotické ciziny a letních pobytů všude možně.

Několik dnů před takovým výletem děti prožívají napjaté čekání a minimálně týden dva po návratu se nemohou dostat do pracovního rytmu.
Specifickými „výlety“ během školního roku jsou výlety ukrajinských a ruských děti k rodinám v době oslav Nového roku, které se protáhnou často na měsíc, a hořký úsměv vyvolává jejich „ukončování“ školního roku s posledním květnem, kdy mnohé tyto děti zahajují prázdniny podle pravidel svých původních domovin. Vracejí se potom v polovině září a prakticky zapomínají česky.

Hluboce nesouhlasím s tím, že škola do tohoto plánování prakticky nemůže nijak zasáhnout, protože vidím, jak to většině dětí škodí. Rodiče prostě (v lepším případě) dají škole vědět, že dítě bude ve škole chybět. A tím to pro ně končí.
Jsem staromódní – ale na co máme prázdniny? Škola, na tom se jistě shodneme, se musí především usilovat předat dětem znalosti a schopnost orientovat se v nich, ale nějak zapomínáme, že škola také děti učí přijímat povinnosti, učí je pracovat, připravuje je na nutnost přijmout určitý pracovní rytmus. A to už nechci zmiňovat, jaké kolegiální pocity tyto výlety mimo dobu vymezenou prázdninami vyvolávají mezi samotnými dětmi.

Často se odvoláváme na inspirace ze zahraničí, tak se podívejme. Za všechny jeden příklad. V Británii, pokud rodiče žádají o uvolnění dítěte z výuky ze soukromých důvodů, musí platit tak velkou pokutu, že si každou akci raději plánují podle časového harmonogramu školního roku.

Prosím o jediné – uvažujte o každém uvolnění dítěte ze školy v širších souvislostech a jeho dopadech na vaše dítě.

Jana Miedzgová