Dnes jsme s dětmi postavili sněhuláka.
Měl být pozdravem pro všechny, kteří k nám do školky přijdou.
Měl rozdávat radost.
Když jsme ale odcházeli domů, zjistili jsme, že ho někdo schválně rozkopal.
Je nám to líto.
Ne kvůli sněhu – i když možná už nenapadne.
Ale proto, že někdo zničil něco, co vzniklo s radostí a společnou snahou dětí.
Ve školce se učíme, že:
- radost druhých neboříme,
- věci, které nejsou naše, neničíme,
- a že když se nám něco nelíbí, neubližujeme.
Zlo někdy vypadá jen jako rozkopaný sněhulák.
Zlo někdy vypadá jen jako rozkopaný sněhulák.
Nejde ale o sníh ani o tvar.
Jde o to, co je za tím – o chvíli, kdy si někdo nevšimne,
že tím bere radost druhým.
Takové chování často nevzniká ze zloby,
ale z nedostatku empatie, zastavení a přemýšlení o druhých.
Právě proto považujeme za důležité tyto situace s dětmi otevírat,
mluvit o pocitech, o respektu a o tom, že naše činy mají dopad.
Ve školce se snažíme děti vést k tomu, aby radost druhých chránily,
i když to někdy znamená se na chvíli zastavit a přemýšlet.
Děkujeme všem, s námi dětem pomáhají učit se ohleduplnosti, respektu a laskavosti – každý den, i mimo bránu školky.
Dobro není samozřejmost, ale volba.
